Drobečková navigace

Úvod > O škole > Akce školy > Máme na co vzpomínat...výlet do Zooparku Chomutov

Máme na co vzpomínat...výlet do Zooparku Chomutov



Datum konání:
25.6.2021

Všichni1[1].jpgMáme na co vzpomínat…

Natěšení a plní očekávání jsme se sešli na autobusové zastávce  pod fotbalovým hřištěm. Byla totiž výluka a autobus nás měl odvézt do Františkových Lázní, odkud už jsme měli cestovat vlakem. Drobná změna, která neměla nikterak ohrozit náš školní výlet do Zooparku Chomutov, kam jsme se všichni těšili. Děti vyprávěly, jak nemohly dospat. Někdo se v noci dokonce budil několikrát, aby na výlet nezaspal..

Protože v autobusu nebyl průvodčí, jízdenky jsme si tak měli koupit na pokladně františkolázeňského vlakového nádraží. Vystoupili jsme, přepočítali se děti a šla jsem k pokladně, kde jsem chtěla zakoupit lístky. Paní v pokladně mi právě sdělila, že vlak do Chebu před chvíli odjel. Po desetivteřinovém šoku, jsme se s paní pokladní domluvily, že nastoupíme opět do autobusu, který nás odveze do Chebu, kde na nás vlak počká, abychom mohli dojet do cíle našeho určení.  Výlukové autobusy byly dva, ale personál Českých drah věděl jen o jednom. Chybička se vloudila.

V Chebu, když jsme vystoupili z autobusu, na nás už čekal pan průvodčí, který nás doprovodil až do vlaku. Ujistil nás, že si jízdenky můžeme koupit až ve vlaku, a to bez čtyřicetikorunové přirážky na osobu. Když po objednávce jízdenek došlo na placení, nestačil se pan průvodčí divit. Vytáhla jsem naši třídní pokladničku s penězi. Jelikož se většinou jednalo o kovové mince, neměl si je pan průvodčí pomalu kam dávat. Všichni (dospělí) jsme se upřímně zasmáli a počáteční stres z chaotického, ale zvládnutého počátku výletu,  z nás opadl.

V Zooparku Chomutov jsme si procházku se zastávkami u zvířat užili. Viděli jsme krmení lachtanů, děti krmily losici, fotografovaly si velbloudy a medvěda. Krmily ryby a ptactvo všeho druhu. Bylo to fajn. Když jsme došli k lanovému centru, které se nachází v centru zooparku, ale nespadá pod něj, jsme zjistili, že je „lanáček“ zavřený. Děti usedly k dřevěným lavicím a občerstvovaly se, aniž by tušily, že je opět nějaký problém.. S provozovatelkou lanového centra jsem si zatím stihla vyměnit několik telefonických hovorů. Když už to vypadalo beznadějně, i přes veškeré sliby, které jsem dostala, přijela postrádaná slečna. Zhluboka jsme si s paní asistentkou oddechly. V lanáčku o nás totiž věděli s několikadenním předstihem, navíc jsme dětem slíbili lanové centrum. Paní provozovatelka nám po telefonu slíbila vstup zdarma za naše čekání. Děti se s nadšením vrhly do lanového centra. Co čert ale nechtěl.  Po dvou kolech začalo poprchávat. Pak déšť zesílil a děti se šly schovat pod střechu, odkud měly výhled na medvěda. S posledními „prolézači“, kteří zůstali v centru uprostřed, jsme pomalu, krok po kroku došli ke konci. Po vydatném dešti měli žáci 30 minutový rozchod, aby si v místním zooshopu mohli pořídit nějaký ten suvenýr na památku.

A protože už byl čas návratu, šli jsme zpět na vlakové nádraží. Byli jsme spokojení, jak se nám ten výlet krásně povedl. To jsme však ještě netušili, že…

… vlakem pojede několik tříd a skupin – vodáckých, cyklistických a kdovíjakých… Vlak byl narvaný až k prasknutí. Cestu tam si polovina dětí užila v salonku s kinem a druhá polovina v kupíčku…čekaly stejný standard. S dětmi jsme se nakonec nasoukaly (já, paní asistentka a paní Látková) do prostoru, kde se převážel jeden bicykl a větší model letadla. Děti jely v netradičních podmínkách, na které jistě nikdo z nás nezapomene a budeme mít na co vzpomínat. Některé děti únavou i usnuly. Jako polštářky jim posloužily plyšáci z Chomutova. I když cesta zpět byla netradiční a nepohodlná, výlet jsme si všichni užili.

Ztráty a zranění : zvracení 1 x, naražený zadek 1 x , zmizelé vlhčené ubrousky 1x.

Poděkování paní Látkové a paní asistentce, že to s námi skvěle zvládly.

Konec hlášení. Evžucha

 


kluk