Prohlídka milíkovského statku, který spravuje chebské muzeum, stála za to. Čtvrťáci spolu s páťáky prozkoumali stodolu, obytné stavení s chlévem uvnitř, otevřenou kolnu a výminek. Zjistili, jak vypadá roubenka a hrázděnka a jaký je mezi nimi rozdíl. Vašík odhalil, proč mají trámy načervenalou barvu. Dříve se totiž natíraly zvířecí krví, aby déle vydržely.
Každý z žáků si vyzkoušel, jak se postaru získávala z žita zrna. Ta děti vymlátily ve stodole pomocí cepu. U dojení modelu krávy byla legrace. Ne každý se strefil do hrnce. Naštěstí tekla jen voda.
Přednáška o tamním životě na typickém hrázděném statku na Chebsku byla zajímavá. Dříve lidé pobývali většinou v jedné místnosti, světnici, kde trávili čas pospolu různými činnostmi – vařením, stolováním, drobnými opravami…
Ve světnici se žáci seznámili s mísníkem. Jedná se o polici, do které se ukládaly hrníčky a mísy. Dole byl prostor, kde chovali drůbež, např. husu.
Dalším kusem nábytku, který děti zaujal, byla velmi krátká postel. Lidé spávali spíše v sedě s vysoko podestlanou hlavou. V jedné posteli spala hospodyně spolu s hospodářem a dítětem.
Vedle světnice byla černá kuchyň. Za ní se nacházel chlév, kde sedláci chovali např. krávu s teletem a kozy. Zvířata, která byla v bezprostřední blízkosti lidí, jim tak dodávala i teplo do domova, když večer kamna vyhasla.
V prvním patře si pak děti prohlédly různé typy máselnic, pračku, necky, kolovrátky. Dále ze byly hudební nástroje, např. dudy. Nechyběla ani výstavka dobových výšivek. Po zajímavé přednášce čekala děti zábavná aktivita. Děti se na zahradě přetahovali o lano. Vyhrály holky.
Děti dostaly od pracovnice chebského muzea pochvalu, což nás všechny potěšilo.
Hazlov 119, 35132
Hazlov